Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kvaska

Kvaska, ČR, 2006

Česká premiéra 22. února. 2007

Režie:        Mirjam Landa

Hrají:        Filip Tomsa, Lucie Vondráčková, Jiří Korn, Rudolf Hrušínský nejml.,                          Daniel Landa, Roman Pomajbo, Jana Vaculíková

Scénář:     Mirjam Landa

Kamera:   Tomáš Kobolka

Hudba:     Daniel Landa

Distribuce: HCE, 106 min., od 12 let


Daniel Landa po letech opět vzbuzuje v nevěřících lidech otázku Proč?. Už od prvních minut Landova nejnovějšího tentokrát filmového projektu Kvaska, za jehož vznikem stojí vedle jeho manželky-režisérky také další členové divadla Kalich, se však asi daleko častěji budete ptát, co měli tvůrci vlastně v úmyslu stvořit. Domnívám se, že nejlepší bude se pro začátek inspirovat jejich vlastními slovy, tedy „prostřednictvím nápaditého příběhu a originální hudby“ nechat diváky „nahlédnout do zákulisí fenoménu zvaného muzikál“. Je to sebeironie, nebo záměr?


Abych hned na úvod uspokojila čtenáře dychtivé po shrnutí děje, tedy krátce a velmi stručně: Micky (v roli hlavního hrdiny zcela jalový Filip Tomsa) nadevše na světě miluje Karin (Lucie Vondráčková). Má to ale háček, a ne jeden. Micky sedí ve vězení, ovšem, pozor, ne vlastní vinou (ruku na srdce). Karin je současná hvězda č. 1, ovšem nutno dodat charakterní hvězda. Jenomže Karin nemá o Mickym, natož o jeho hlubokém citu, ani ponětí. Jak má tedy z takových premis vzniknout láska jako trám? Klíč k rovnici nabízí právě muzikál a řešení je skoro až mile naivní sebeprezentace divadla Kalich „a zároveň“ zcela nepochopené geniální dílo. Možnost úmyslné parodie si dovoluji vyloučit.
 
Onen „nápaditý“ příběh se točí kolem vzniku muzikálu a má rozhodně více než jednu hvězdu. Nejnovější a tentokrát od počátku filmový projekt autorské dvojce manželů Landových nese vskutku magický a hluboce symbolický název Kvaska. Drží se v zásadě veškerých žánrových pravidel (nikoli všech prvků) počínaje například základní osou vyprávění (konkurs – zkoušení - premiéra). Samotný příběh jak filmový, tak muzikálový je jednoduchý, většina postav má dobře čitelnou výchozí motivaci a i formální a stylové propojení obou rovin vyprávění je vykresleno celkem zřetelně.


Pokud však nejste fanoušek muzikálů, potažmo hudebních filmů o partě lidí překonávajících veškeré možné nástrahy, aby nakonec jako jeden muž (i spolu s „pruďasem“ rejžou a padouchem producentem) stanuli v záři premiérových reflektorů, nebo fanouškem hudby z pera a produkce Daniela Landy, případně divadla Kalich, bude pro vás Kvaska nejspíš docela těžko stravitelným zážitkem.
 
Pokus o dodržování žánrových pravidel a potenciální síla Landovy hudby však nestačí. Kvaska má zásadní nedostatky především ve scénáři. Mirjam Landa (režisérka několika videoklipů či instruktážního filmu Bourá jen blb) v něm rozehrává příliš mnoho dějových motivů, přičemž je ve většině případů pouze nastiňuje, k žádnému střetu však nedochází. Vyprávění tak zcela zásadně chybí vyhrocení a napětí budované pouze z náznaků možných dějových zvratů působí ve výsledku poměrně matoucím dojmem. I doposud logické souvislosti se tak v závěru takřka rozpliznou. Ve výsledku pak vůbec nefunguje ani závěrečný, jakkoli symbolický střet, ani motiv naplnění touhy v nastavovaném konci filmu.


Zcela rozporuplné je také stanovisko, které se tvůrci i herci k látce rozhodli zaujmout. Pokud usilovali čistě o parodii jim dobře známého světa (nemyslím si), měli se držet ironie (sebeironie) naznačené v postavě populárního zpěváka Franty Strouhala v podání Daniela Landy, jenž po závratném úspěchu svého posledního alba s názvem Netrub a uhni coby hvězda přijímá roli v chystaném muzikálu. Vedle toho, a o poznání vehementněji, se však tvůrci pouštějí i do zcela vážných témat. Předhazují je divákovi jako na běžícím pásu v podobě některých opravdu brilantních patetických projevů (které korunuje výchozí moto o významu životní touhy) a smrští vesměs lacině vtipných replik (mnohé se jistě budou citovat).

Naivní a amatérský tvůrčí přístup poznamenává v neposlední řadě i výkony herců, kteří si jakoby „v duchu“ celého filmu nedokáží vybrat jednu polohu. Herecký ansámbl tak „narušují“ vlastně jen „vytrvalci“ Roman Pomajblo (v roli režiséra) a Lucie Vondráčková (Karin), přičemž vesměs nepřetržitě, leč osobitě přehrávající Pomajblo má na rozdíl od smrtelně vážné Vondráčkové místy alespoň nějaké kouzlo. Jenomže ojediněle komický Roman Pomajblo a nově nabyté životní moudro „touha je zázrak, kámo, zázrak“ mi nějak nestačí a opravdu nedokážu jednoznačně určit, co je Kvaska zač. Nicméně věřím, soudě podle plamenné diskuze, jež se rozpoutala po zveřejnění recenze na jednom ze sousedních serverů, že mnozí diváci odpověď naopak najdou.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář