Jdi na obsah Jdi na menu
 


vase clanky

20. 1. 2007

Já se vrátím a zabiju vás!!!

01.10.2006

AUTOR: Maris

Jednoho večera jsme s kámoškama sešli u kašny na náměstí!! potají jsem si vzala klíče a odebrali jsme se do klubovny !! tam jsme si zapálili asi 20 svíček srovnali je do kruhu a patom jsme si sedli do kruhu těch svíček. Byl to už tenkrát divný pocit když jsme zapalovali ty svíčky. no a tak jsme začali sedli jsme si chitli se za ruce a začli jsme říkat pořekadlo!! hmmmm........ vyvoláváme tě duchu satane jestli jsu tu tak zhasni 4 svíčky. no a bohužel jse hnedkon zhasli ale to není vše začali jsme se pořádně bát a hlavně klepat protože jsme slišeli kroky které se blížili ke klubovně. chtěla jsem už zaječet ale kroky ustali tak jsme si oddechli. Ale to nám nepomohlo. začali jsme ducha odvolávat. Vše jsme potom uklidili zhasli. A když jsme chtěli zase normal. rozsvítit tak jsme zjistily že nejde elektrika. zapálili jsme si svíčky a říkali jsme si jestli jsme ho odvolali. A Kerin řekla že jsi myslí že tu pořád asi je ale to neměla říkat. Kroky byly zase slyšeta tak hana běžela ke dvěřím a zamkla. kroky zase ustali ale asi za minutku jsnme kroky zase slyšeli ale oddalovali se. oddechli jsme si a řekli jsme si že se vzpamatujeme a půjdeme domů. v klidu jsme odemkli jenomže jsem si zapoměla zapalovač a jak jsem se obrátila zaječela jsem   protože jsem spatřila ducha satana holky se rvali do dvěří jenže ty nešli otevřít.začali jsme křičet jenže satan se k nám blížit čím dál tím rychleji. pak se zastavil a řekl smrtícím hlasem : ,, Příště vás zabiju těšte se " !!! a poté zmizel. Bylo to hrozný. nevyvolávejte duch!!!!!!!!!!!! Potom nás táta vyproštovat z klubovny. ale hrozný bylo to že jsme z holkama potom museli malovat v klubovce protože jsme měli na zdi napsáno krví : já se vrátím a ztabiju vás!!!!!!!!!! Nejhorší je to že to vydíme jen my a táta řáka že jsem se zbláznily . ale ono to nejde přemalovat ten nápis a tak aby jsme byly spokojený tak nám to táta zazdil.

 

Dum duchu

01.10.2006

AUTOR kata

Mám kámošky, jsou 3 sestry, a bydlí v domě, kde prý straší..Tento příběh se stal asi před 6 lety, a opravdu na něj nelze zapomenout..Byla jsem u nich na návštěvě, a chtěla jsem aby mi vyprávěly příběhy, co se jim v bytě stalo, a stále jsem si z toho dělala legraci..Pak tedy povídám ironickým hlasem:Když tady máte toho " ducha " , tak na něj uděláme past..Tak jsme šli do kuchyně, přes stůl jsme přehodily ubrus, a na něj jsme postavily skleničky, mísu s ovocem, a různé předměty, a šli jsme do dětského pokoje, a čekaly co se bude dít, a já jsem se samozřejmě stále dušeně smála..Najednou rána, řinčení skla, tak jsme běželi do kuchyně, a krve by se ve mě nedořezal, stůl byl převrácený, skleničky rozbité, ovoce rozsypané..A hlavně, nemohl to být nikdo z holek ,protože jsem poslední odcházela, a první přicházela ke stolu v kuchyni..Po tomto zážitku jsem vyběhla s brekem ven, a že musíme okamžitě vypadnout..Jenže kamarádky se museli obléknout, a brečely, že už do toho bytu nejdou, jen když půjdu s nimi..Ale na to jsem opravdu neměla odvahu, a řekla jsem, že za nimi budu koukat od vchodových dveří..Tak šli, poslední šla nejmladší kamarádka, a jak za nimi koukám, tak se otevřel botník, a začli na ní vylítávat boty, to už bylo opravdu moc, tak jsem s brekem utekla domů..A od té doby si z takovýchto věcí legraci nedělám!A že těch příběhů z jejich bytu je...Už věřím opravdu všemu, protože tohle je příběh, kdy jsem se v životě snad nejvíc bála :( Dnes už tam nebydlí, ale bydlí tam jejich teta a přítel, a děje se jim to samé..Ale už se tomu nikdo nediví..Nezbývá nic jiného, než se naučít " s tím" žít...

DUCHU PŘIJD...

Bylo to asi před rokem .U jednoho kamaráda jsme vyvolávali duchy(ani jsme nevěděli koho). Pořád jsme jenom říkali,,Duchu přijď''... Byli jsme u něho v komoře (u toho kamaráda) a najednou se začal hýbat toaletní papír začal tam létat všude možně,svíčka se převrátila a zhasla,my začali ,,řvát'' rychle jsme vylezli ven z komory a otevřeli jsme okno a všechno bylo zase v normálu,ale bylo to hrozný!!!!


PSI

Jednou jsem šla s kamarádkou na michalovickou putnu a se svym psem.Když jsme dorazli na misto nikdo tam nebyl.Po pár minutách co muj pes šmejdil u kamenu ,hodil někdo na něj kámen.S kamarádkou jsme to tam prošli ale nikdo nikde..ale po psovi opět nekdo hodil klacek a tak jsme vzali roha...když jsme se otačeli měly jsme divny pocit že nás někdo sleduje,začal blikat železniční přejezd a všichni psi se kolem nás sneskli ..je to divne i pro nas ale tak co se stalo tak se stalo

 
ZAKLETÁ LAMPA

Tento příběh se stal o jedné noci. V klidu jsem večer usínala a taky usla. Noc byla tichá a nepřerušovaná až na jeden okamžik. Probudila jsem se. Nevěděla jsem absolutně proč. Hledala jsem marně důvod. Rozhlédla jsem se po pokoji. Můj zrak se zastavil na neznámém jevu. Moje lampa v pokoji,kterou jsem najisto večer před spaním vypínala ze zásuvky najednou svítila. A kdyby jen svítila,svítila modře. Mám na to jen dva způsoby vysvětlení. Buďto někdo lampu zapnul (ale proč tedy svítila modře?) anebo je to zakletá lampa a rozsvítila se neznámým důvodem sama.


DĚJEPIS ZE SNU

Stal se mi takový příběh.Nevím zda je tak magický,ale určitě souvisí s vizí. Měla jsem takovou vizi. V noci se mi zdálo o tom,že máme ve škole máme dějepis a normálně jsme ho jako neměli mít. Ráno jsem se v pohodě probudila a pomalu zapoměla na svůj sen. Připoměla mi ho až věta učitelky: "místo českého jazyka budeme mít dějepis." Na chvíli mě i zamrazilo v zádech. Jistě se podobné příhody staly už jistému množství lidí. Přesto je to velice zvláštní a magické,tyhle předtuchy...


ICHTYL,...PROBODÁVAČ STĚN

Jednou jsme byli se třídou na táboře(něco jako škola v přírodě,ale rozhodně lepší a mohli jsme si celý den dělat co jsme chtěli).Byli jsme tam už podruhé,jenže tentokrát tam byla i moje nejlepší kámoška.Pak nám někdo začal lakovat a probodávat stěny.Z kámoškou jsme ho pojmenovaly Ichtyl a namalovaly jeho (samozřejmě námi vymyšlenou podobiznu) na zeď chatky.Byla to vlastně karikatůra.Jednou jsme tam měli táborák a úplně,ale úplně všichni byli u táboráku.Pak někdo ve tmě za námi začal svítit baterkou.Najednou se nikomu nechtělo od ohně.Trhla jsem s kamarádkou,ale ona že nepůjde.Po táboráku už tam světlo nebylo a ráno jsme zjistily,že nápisy na stěně nepřibyly.


VYVOLÁVÁNÍ MARIE TEREZIE

Jeden den, když u mě doma spala kámoška chtěli jsme dělat neco zábavného a aby to bylo na dlouho . Napadlo nás, že budem vyvolávat duchy , jakou osobu to nás napadlo po chvilce ...marii terezii . Když jsme jí vyvolali tak se začala klepat lampa , ale jen lampa kdyby to bylo zemětřesení tak i třeba stůl ale byla to jen lampa . Bály jsme se a radši jsme ducha nechali být , ráno když jsme se probudili tak jsme byli zděšený , měli jsme každá po těle pupínky a vypadaly strašně , uvědomili jsme si že jsme včera neodvolali ducha . Marie měla dceru která umřela na neštovice , ty pupínky byli neštovice . Jeli jsme hned k doktorovi a byli jsme tam dlouho ...

 AUTOR BLANKA12

Já jsem byla jednoho večera sama doma .Bylo mi 8 let. Protože rodiče jeli na ples a ke mně mohla přijit kamaradka no tak jsem si řekla že na ni počkám. Tak jsem seděla u telky a chtělo se mi spat .Usnula jsem. Najednou asi po půl hodině se ozvalo řinčení zvonku .Šla jsem se podivat kdo to je .Se slovy takhle přece Jajka nezvoní, co se jí mohlo stát,  no tak sem otevřela a ona tam stojí úplně udýchaná a řekla mi že ji někdo pronásledoval. A jo, někdo stál pod okny a vypadal podle jejího popisu tak jsem se vyděsila taky a tu sem si vzpomněla na to že musim vynést koš  protože bych jinak dostala .Tak jsmé šli spolu vylezli jsme z baráku nakoukli jestli tam stojí ten chlap a když jsem zjistila že tam už nestojí tak sem zavolala na jajku ja přiletěla jako řízená střela a okamžitě se na mě přilepila . No jak sme se vratili tak jsme se šli ošplíchnout studenou vodou jenže v tom sme uslišeli bouchnutí dveří honem sme letěli do pokojíku ve mně by se krve nedořezal  měla jsem slzy v očích našla jsem tam mého křečka vytáhnutého z klece která ležela vrozházená na kusi a speedy byl no on byl MRTVÍ to byla pro mně nejvetší rána ihned jsem se skácela na zem a začala brečet protože to byl můj něco jako syn kamarádka mě utěšovala že mi koupí jiného a tak ale mně to bylo pořád moc líto a potom už když rodiče přijížděli tak sme slyšeli rachot rozbytých skleniček no a co sme nenašli v kuchyni byli po celé zemi krvavé střepy a na zdech byla krenv začali jsme šíleně křičet vyběhli jsme s brekem vena když jsme došli s rodiči zase domů tak tan nic nebylo ale pokojík tak zůstal.a ráno hned druhý den tak jsem vstoupila do kuchyně a šlápla sem do střepů. nikdo mi to nevěřil ale nohu sem pořezanou mněla a jen já a jája mivěřila protože tam ten večer byla se mnou . možná mi to nebudete věřit ale víte jaké to je něco takového zažít když vám je 8let.

Chata

13.07.2006

Začalo pršet. Julia seděla v malé místnůstce uvnitř chaty, četla si knihu a čekala na svého přítele Franka.Vyjela si s ním za vidinou krásně stráveného víkendu na její malou chatku. Ta byla postavená daleko od civilizace na odlehlém místě kousek od lesa. Je to tiché místo a ona sem jezdila vždy, když si chtěla oddechnout od každodenních starostí. Je tu ticho, čisto a vždy zde načerpá klid do duše.
Protože na chatě nebyla elektřina, musel jít Frank do lesa pro dříví, aby přes noc oba dva neumrzli. Vyšel asi před hodinou, a tak začínala mít Julia trochu strach. Co tam tak dlouho dělá? Jak daleko až šel? Nestalo se mu něco? Tyhle paranoidní myšlenky se jí honily hlavou a ukončil je až mohutný úder hromu. Leknutím sebou škubla. Koukla se z okna a pozorovala jak déšť pořád nabírá na síle. Po chvíli znovu usedla na svojí židli, vzala knihu a snažila se uklidnit četbou. Díky zamračenému nebi se ale v chatce docela setmělo a tak si musela rozsvítit svíčku. Ale stejně při čtení pořád myslela na Franka.Vyšla na zápraží:
,,Franku!" zavolala. Na odpověď nečekala, sotva slyšela přes hukot deště samu sebe. Znovu ohromě zahřmělo. Rychle zalezla zpátky do chaty. Bouřky neměla ráda Když byla malá, přímo před očima uhodil blesk do její sestry a na místě ji zabil. Od té doby nechodila při bouřkách ven. Co když se něco takového stalo Frankovi? Její představy se rychle ubíraly čím dál tím víc hrozivějším scenériím.
Na stole ležel mobil. Hned ho vzala a vytáčela Frankovo číslo. Jeho telefon však ležel vedle ní a tak se znovu vyděsila, když začal vyzvánět. Začala být zoufalá. V chatě už byla skoro tma a tak rozsvítila petrolejku. V tom z ničeho nic něco bouchlo na střeše. Nadskočila ze židle. Každé šustnutí ji děsilo. Bouřku tu nikdy nezažila. Seděla vyděšená na židli a rozhlížela se po místnosti. Najednou něco prolétlo za oknem. Nejdřív si myslela, že se jí to zdálo, ale ono to kolem okna proběhlo znovu. Srdce ji tlouklo až někde v krku. Bála se dýchat, bála se pohnout. Znovu něco zavadilo o střechu. Přála si ať je to jen sen a ať se probudí. Štípla se do ruky, ale kýžený výsledek se nedostavil. Začala vzlykat. Byla zoufalá, toužila být doma v městském stresu. Tady jí nikdo nepomůže. Frank je někde pryč, někdo se pohybuje kolem chaty a hází něco na střechu.
Déšť pomalu přestával. Slíbila si, že jakmile přestane, vyběhne ven a poběží dokud nenarazí na nějakou chatku a tam požádá o pomoc. Kdyby se tak nebála bouřky.
Někdo zaklepal na dveře. Zkoprněla, bála se pohnout. Má dělat že vevnitř nikdo není? Ale vždyť svítí!
,,Haló!Je někdo uvnitř?" zvolal nějaký ženský hlas zvenku. Vstala a otočila se směrem ke dveřím. Popošla šouravým krokem pomalu ke dveřím. Znovu se ozvalo zaklepání.přišla ke dveřím a sáhla na kliku. Trochu si i přála ať je to nějaký vrah. Zabije ji a ukončí tím to její trápení. Odhodlala se a otevřela.
Ve dveřích stála starší paní: ,,Nezlobte se že ruším, ale zmokla jsem a tak jsem vás chtěla požádat jestli bych se u vás nemohla usušit." Julia si oddechla. Společnost jí přišla vhod.
,,Jen pojďte dál," ukázala rukou směrem dovnitř. Jen co si stařenka sedla začala se vyptávat, co že je tady taková mladá slečna sama v chatě. Julia začala hned vyprávět co se stalo a stařenka ji pozorně poslouchala. Julia měla radost, že už není sama. Přestala se bát.
,,Když jsem šla kolem lesa, uslyšela jsem jakoby vyjeknutí" řekla stařenka a Julie se zarazila. ,,Promiňte musím jít,"zablekotala a vyběhla ven. Už nepršelo.Chtěla najít Franka.
Vběhla na lesní cestu a za volání Franku, Franku! Pobíhala jako šílená kolem. Nikdo se neozýval. Nikdo nikde nebyl. ,,Franku!" volala. Hlas se jí třásl a přeskakoval, jako kdyby byla znovu v pubertě. Běžela dál, ale přes slzy už skoro neviděla. Zakopla o kmen stromu a spadla na zem. Chvíli je tak ležela a nevěděla co se děje. Pokusila se vstát, opřela se o ruce, ale ty se jí podlomily. Jednou rukou jí projela šílená bolest. Asi si ji zlomila. Už jí bylo všechno jedno, ať si klidně umře, hlavně ať už to trápení skončí.
,,Áaaaghr" uslyšela z lesa nalevo od ní.
,,Franku?"
,,Ááááá" Znělo to jako Frank. Jako šíleně trpící Frank. Nikdy ho takhle křičet neslyšela. Vlastně nikdy neslyšela nikoho takhle zoufale řvát.
,,Franku!"
Rozběhla se směrem k tomu jekotu. Cestou párkrát zakopla o kmeny, popíchala se o větve, ale běžela dál. Vzpomněla si, na tu ženu, co ji nechala v chalupě samotnou. Vždyť o ní nic nevěděla. A vůbec, kde se tam tak z čistajasna vzala? Nic jí nedocházelo, ničemu nerozuměla. Jen bezhlavě běžela lesem, aniž by věděla kam. Nemohla popadnout dech. Musela se na chvíli zastavit. Čekala, jestli znovu něco uslyší. Nic se neozývalo, ale zato ucítila silný zápach. Trochu se jí nadzvedl žaludek, a tak pokračovala v cestě.
Po chvíli doběhla k místu, kde nebylo moc stromů. Na zemi uviděla ležící postavu. Chvíli zůstala stát na místě a pak se přiblížila. To neměla dělat. Na zemi ležel Frank. Z toho pohledu málem omdlela. Frank měl vypíchnuté oči a vyrvaný jazyk. Břicho měl rozpárané a jeho vnitřnosti byly rozházené všude kolem. Z toho šoku se ji na chvíli zatmělo před očima. Zapomněla dýchat. Všimla si ještě, že má Frank propíchlé dlaně, jako by byl ukřižován.Všude kolem bylo plno krve. Kousek od sebe uslyšela zašustnutí. Bylo slabé a tak ho moc nevnímala, přece jen byla v šoku. Ale pak uslyšela krok. Otočila se a v tom ucítila na zátylku chlad. V zápětí jí něco praštilo přes hlavu. Upadla do bezvědomí.
Probudila se přivázaná ke stromu. Nikde nikdo nebyl.Frank zmizel. Rozhlížela se jak jen to šlo. Slyšela jak někdo přichází. Ozývalo se to těsně za stromem, kde byla přivázaná. Nemohla se ani pohnout. Zvuky se utišily. Strachy nedýchala. Bála se co přijde. Z leva se k její hlavě přisunula ruka, ve které se blýštila od pohledu ostrá čepel nože. Zakřičela bolestí když jí čepel projela tváří. Slzy se jí z očí valily proudem, celá se třásla. Tohle je její konec.Tak ať už to neprodlužuje. Nemohla mluvit. Znovu uviděla čepel. Přibližovala se k jejím očím. Ucítila ukrutnou bolest, při níž na pár vteřin omdlela. Už nikdy nic neviděla.

Dům duchů

01.10.2006

AUTOR: Káťa

Mám kámošky, jsou 3 sestry, a bydlí v domě, kde prý straší..Tento příběh se stal asi před 6 lety, a opravdu na něj nelze zapomenout..Byla jsem u nich na návštěvě, a chtěla jsem aby mi vyprávěly příběhy, co se jim v bytě stalo, a stále jsem si z toho dělala legraci..Pak tedy povídám ironickým hlasem:Když tady máte toho " ducha " , tak na něj uděláme past..Tak jsme šli do kuchyně, přes stůl jsme přehodily ubrus, a na něj jsme postavily skleničky, mísu s ovocem, a různé předměty, a šli jsme do dětského pokoje, a čekaly co se bude dít, a já jsem se samozřejmě stále dušeně smála..Najednou rána, řinčení skla, tak jsme běželi do kuchyně, a krve by se ve mě nedořezal, stůl byl převrácený, skleničky rozbité, ovoce rozsypané..A hlavně, nemohl to být nikdo z holek ,protože jsem poslední odcházela, a první přicházela ke stolu v kuchyni..Po tomto zážitku jsem vyběhla s brekem ven, a že musíme okamžitě vypadnout..Jenže kamarádky se museli obléknout, a brečely, že už do toho bytu nejdou, jen když půjdu s nimi..Ale na to jsem opravdu neměla odvahu, a řekla jsem, že za nimi budu koukat od vchodových dveří..Tak šli, poslední šla nejmladší kamarádka, a jak za nimi koukám, tak se otevřel botník, a začli na ní vylítávat boty, to už bylo opravdu moc, tak jsem s brekem utekla domů..A od té doby si z takovýchto věcí legraci nedělám!A že těch příběhů z jejich bytu je...Už věřím opravdu všemu, protože tohle je příběh, kdy jsem se v životě snad nejvíc bála :( Dnes už tam nebydlí, ale bydlí tam jejich teta a přítel, a děje se jim to samé..Ale už se tomu nikdo nediví..Nezbývá nic jiného, než se naučít " s tím" žít...

 Několik let mě v hlavě strašila myšlenka, že se něco stane s naším domem. Tu strašnou noc se moje nervozita a strach ještě zvýšily. Navíc mě rozbolela ruka, kterou jsem měla kdysi zlomenou, což mi na klidu nepřidalo. Večer mi mamka zavřela dveře do pokoje, ale já je znovu otevřela - teď už vím, že jsem měla předtuchu. K ránu mě vzbudil štiplavý pach kouře. Vylítla jsem z postele a zjistila, že z elektriky šlehají plameny a začíná hořet i skříň. Ječela jsem a nemohla se hnout. Přiběhl táta a měl co dělat, aby oheň zneškodnil dekou, protože vodou se elektrika hasit nesmí. Oblečení mi shořelo, ale spánek mám od té doby klidný...

Záhadná kaplička

Před několika měsíci jsem šla s kamarádkou na skalky, kde je stará kaplička. Pořád nás zajímalo, co je uvnitř, a tak, když jsme objevily shnilé prkno, vykoply jsme ho a vlezly dovnitř. Nemohly jsme uvěřit tomu, co jsme uviděly! Za oltářem stál nějaký kněz! Strašně jsme se vyděsily a utekly ven. Asi po dvou hodinách dějepisu jsme se dozvěděly, že asi před třemi lety tam byl onen muž smrtelně pobodán vykradači kaplí...

Vyvolávání Satana

Jednou jsme s kámoškou jely na prázdniny k babičce na chatu.Když jsme dorazily na místo,bylo kolem osmé večer.Zatímco jsme vybalovaly věci,napadlo nás,že bychom o půlnoci mohly vyvolávat satana.Nejdřív jsme z toho měly srandu,ale pak jsme mu řekly,že jestli je mezi náma,ať nám dá znamení.Po pár vteřinách začal silně foukat vítr a pršelo jako z konve a za oknem jsme uviděly stín,který se na nás díval červenýma očima.Dostaly jsme šílený strach a začaly ječet tak hlasitě,že jsme probudily i babičku.od té doby už duchy nevyvoláváme a Satana už vůbec ne.

Tajemné ťukání

Bydlím na kraji lesa.Jednou jsem byla sama doma a zrovna byl úplněk.Abych se nebála a přišla na jiný myšlenky,pustila jsem si internet.najednou jsem ale měla pocit že někdo ťuká na dvěře.Strašně jsem se lekla,ale strach jsem přemohla a šla se podívat jestli za nimi opravdu někdo stojí.Nikdo tam nebyl.A tak jsem si řekla,že se mi to asi jenom zdálo a znovu jsem začala brouzdat po internetu.Ťukání se ale ozývalo ještě asi 5krát.Sebrala jsem všechnu odvahu a šla se podívat ven na zahradu.Nikoho jsem ale neviděla.Slyšela jsem jen kroky.Vběhla jsem proto zpátky domů,rychle jsem za sebou zamkla a schovala se pod peřinu.Probudila jsem se až ráno.Dodnes nevím,kdo nebo co to bylo,ale když jsem sama doma,docela dost se bojím...

Černá postava

Jednou jsme s kamarádkou Kájou jezdily po naší ulici na kolech.Pomalu nás to přestávalo bavit a tek mě Kája doprovodila domů.V tom jsme obě zahlédly na kopečku u kraje silnice černou postavu!Slunce už zapadávalo,ale my jsme viděly, jak postava drží v ruce nůž! Zpanikařily jsme a utíkaly k nám domů.Tam jsme se trošku uklidnily, ale jen do té doby, než musela jít Kája domů.Ta postava tam byla pořád. Dokonce se přesunula před náš dům!Náhle šel kolem našeho domu soused a to nás zachránilo, protože ta postava zmizela a Kája mohla jít v klidu domů.


VYVOLÁVÁNÍ DUCHA

Stalo se to asi před měsícem,kdy jsme spaly u naší kamarádky Zdenky. Večer její rodiče odešli na ples a nám zůstal celý barák. Tak jsme si řekly, že budem vyvolávat duchy, konkrétně krvavou Máří. Zdenky rodiče mají doma starý nábytek a mezi ním staré zrcadlo. Zdena se otočila k zrcadlu a tam viděla postavu, které tekla z nosu krev. Po třech minutách za čala téct krev z nosu i nám! Já jsem s kamarádkou Kájou utekla domů, protože bydlím kousek a Kája u mě přespala. Vůbec jsme nemohly v noci usnout. Nakonec se nám to podařilo. Druhý den nám zavolal tatínek Zdenky, že Zdenička vykrvácela a její maminka se psychycky zhroutila! My dodnes nevíme co a hlavně proč se to stalo. V noci nás budí noční můry a nechápeme proč umřela zrovna ona!

Černá postava

Jednou jsme s kamarádkou Kájou jezdily po naší ulici na kolech.Pomalu nás to přestávalo bavit a tek mě Kája doprovodila domů.V tom jsme obě zahlédly na kopečku u kraje silnice černou postavu!Slunce už zapadávalo,ale my jsme viděly, jak postava drží v ruce nůž! Zpanikařily jsme a utíkaly k nám domů.Tam jsme se trošku uklidnily, ale jen do té doby, než musela jít Kája domů.Ta postava tam byla pořád. Dokonce se přesunula před náš dům!Náhle šel kolem našeho domu soused a to nás zachránilo, protože ta postava zmizela a Kája mohla jít v klidu domů.


VYVOLÁVÁNÍ DUCHA

Stalo se to asi před měsícem,kdy jsme spaly u naší kamarádky Zdenky. Večer její rodiče odešli na ples a nám zůstal celý barák. Tak jsme si řekly, že budem vyvolávat duchy, konkrétně krvavou Máří. Zdenky rodiče mají doma starý nábytek a mezi ním staré zrcadlo. Zdena se otočila k zrcadlu a tam viděla postavu, které tekla z nosu krev. Po třech minutách za čala téct krev z nosu i nám! Já jsem s kamarádkou Kájou utekla domů, protože bydlím kousek a Kája u mě přespala. Vůbec jsme nemohly v noci usnout. Nakonec se nám to podařilo. Druhý den nám zavolal tatínek Zdenky, že Zdenička vykrvácela a její maminka se psychycky zhroutila! My dodnes nevíme co a hlavně proč se to stalo. V noci nás budí noční můry a nechápeme proč umřela zrovna ona!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Mám taky zkušenost

(Harry, 21. 1. 2007 20:25)

Mám taky zkušenost s vyvoláváním duchů a sem poučenej, že to už nikdy dělat nebudu. Jinak Mončo jsou to pěkný stránky, jen tak dál. Doufám, že se už brzo setkáme.